Hned za hranicí nás příjemně překvapuje asfaltová silnice, kterou jsme v této části Laosu opravdu nečekali. Později se dozvídáme, že ji vystavěli kvůli 67 kilomerů vzdálené elektrárně, která má být zanedlouho zprovozněna. Údajně se má jednat o jednu z největších spaloven hnědého uhlí v JV Asii.
Stylové místo na stanování.
Další den vyrážíme na výlet po okolí. Chceme návštívit místní vesnice, kde se stále využívají na tvrdou práci sloni.
Přidává se k nám i Monika (rakouská majitelka našeho guesthousu) a Marion.
Pracuje se tu v každém věku.
Naším průvodcem se stává Suk, jehož rodina v jedné z těchto vesnic žije.
Benzínová pumpa.
... kde nás ihned vítá Sukova matka.
Vzhledem k obrovskému množství prachu, který se tu za období sucha nashromáždil, chytá prádlo unikátní odstíny.
Zanedlouho se kolem nás sbíhají místní a prosí nás o nějaké léky či dezinfekce. Poměrně rozporuplná zkušenost.
Jde se pracovat. Následujeme slona a jeho vodiče (mahouta).
K výrobě elektřiny se zde využívají také přírodní zdroje.
Kvůli zemědělské půdě se zde vypalují lesy ...
... a takhle probíhá manuální kultivace.
Slon má za úkol odtahat do vesnice tyto klády dřeva.
Vše připevněno a už se jde.
Po cestě se k nám přidávají místní dívky.
Pro mahauta to až tak náročná práce není.
A je hotovo.
Teď slona čeká koupel.
Slonovi se koupel moc nezamlouvala, naposledy si jej fotíme a vracíme se zpět do vesnice.
Mahaut shazuje své vybavení.
Sedla na slony.
Za naší nepřítomnosti nám vesničani popsali auto.
Soukromí se zde příliš neřeší - takhle např. vypadá jedna z místních "koupelen".
Obědváme se Sukovou rodinou v jedné z místních chatrčí.
Přijíždíme do naší cílové destinace...
Podstupujeme rituál, při kterém jsme museli sníst předložené kuře ...
... a k tomu také vypít nemalé množství místní pálenky.
Ne úplně všem nápoj pálený z rýže chutnal.
Ve veselé náladě opouštíme vesnici a míříme k Mekongu.
Mekong, který v období dešťů zaplaví celé údolí a sahá téměř až po lavičku...
... teď vypadá spíše komicky.
Yarin rozdává veselou náladu.
Zanedlouho i tato vesnice bude mít elektřinu (místní přenášejí jeden ze sloupů vysokého napětí).
Ubytováváme se v Hongse, malém městečku na severu Laosu.
S Monikou se vydáváme z Hongsy do Luang Prabangu trochu netradiční cestou - po "zkratce", která je pro většinu aut nesjízdná dokonce i v období sucha.
V těchto odlehlých oblastech bělochy ve vlastním autě moc často nevidí.
Občas jsme narazili i na opravené části silnice, ale potkat tu auto do protisměru bysme nechtěli.
Zastavujeme ve vesnici, kteoru obývají Hmongové - etnická skupina původem z Číny.
Holky tu pracují ...
... a kluci se flákají. Za povšimnutí stojí chlapcova barva vlasů. Někteří Hmongové se totiž narozdíl od ostatních obyvatel JV Asie rodí jako blonďáci.
Přijíždíme k Mekongu, na jehož druhém břehu se nachází Luang Prabang.
Buddha před a po dokončení.
Svatební auto opouští chrám.
Luang Prabang je bývalé hlavní město Laosu. Nachází se také na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Najdou se tu i takové unikáty jako je tento Mercedes.
Wat Xieng Thong je jedním z nejstarších a nejdůležitějších klášterů v Laosu...
Zlaté malby na stěnách mají ilustrovat každodenní činnosti laoské vesnice.
... proto se o něj Laosané řádně starají.
Nachází se tu i královský kremační vůz, který nese pozlacenou urnu.
Pneumatiky byly asi přidělány později.
Buddha je tu doslova na každém rohu.
Jarin a Inna po laoské masáži.
Zatímco muži vkládají do misek rýži vestoje, ...
Ráno si přivstáváme, abychom se zúčastnili obřadu, kdy mniši za úsvitu procházejí ulice města a shromažďují almužnu ve formě rýže.
Mnichy vede obyčejně opat chrámu nebo nejstarší z mnichů. Následují jej mniši seřazení podle času stráveného v buddhistické komunitě.
... ženy klečí nebo sedí.
Centrum Luang Prabangu je přes den poměrně klidné.
José v myčce. Během půl hodiny na něm pracovalo asi 8 lidí, přičemž každý měl na starosti jinou funkci.
Takhle čisté auto jsme snad ještě neměli.
Mnich u jeho příbytku.
Jedním z chrámů nás provází mnich, kterého Inna náhodou potkala.
Cestu z chrámu si krátíme po bambusovém mostě. Na jeho konci nás ale čeká překvapení - budka, kde vybírají od každého turisty 12 Kč.
Necelých 30 km od Luang Prabangu se nachází překvapivě pěkný vodopád Kuang Si.
Vodopád je tvořen několika kaskádami ...
Ruská modelka a vodopád shora.
... které mají průzračnou vodu.
Ani elektronika není mnichům cizí.
Laoské barbecue.
Beer Lao je jedno z mála piv, které v JV Asii nepřipomíná břečku. Možná tomu napomáhá i fakt, že sládek tohoto pivovaru studoval pivovarnictví v České republice.
K večeru se zato ulice mění v jedno velké tržiště.
Počasí nám ale nepřeje. Zvedá se silný vítr ...
... zhasínají všechna světla a stánky lítají za silného deště všude kolem.
Je odtud pěkný výhled na město.
Před odjezdem z Luang Prabangu ještě navštěvujeme pagodu Phol Phao.
Cestou do Phonsavanu ještě navštěvujeme jeden vodopád. Při transportu lodí (za kterou jsme si společně s jednou laoskou rodinkou zaplatili) ještě netušíme, že je vodopád v době naší návštěvy úplně vyschlý.
... dokud v této vesnici nezjistíme, že Josému praskla hadička s přívodem benzínu a půlka nádrže nám vytekla.
Nenecháme se ale odradit a cesta pokračuje v žertovném duchu...
Ještě že jsou tu tak pěkné výhledy.
Blížíme se k Phonsavanu, který je v těsné blízkosti našeho dalšího cíle - Planiny džbánů.
Těmito vozítky se to v Laosu jenom hemží. S tak dlouhými řidítky ale nastává problém při zabočování. Řidič se musí vyklonit z vozítka tak, div nevypadne. Ještě když si v noci (bez zadního osvětlení) nadjede do zatáčky rychlostí 10 km/h, je to pro nás jakožto řidiče hotový porod.
Jeden ze dvou semaforů, které se ve městě nacházejí.
První pohled na Planinu džbánů.
Následující fotky by památkáři neměli vidět...
Společné foto u jedné z největších nádob.
V širokém okolí je roztroušeno asi pět tisíc těchto kamenných nádob.
Dva tisíce let staré megality jsou vysoké až 3 metry a mohou vážit až 6 tun.
Planina džbánů je jedním z nejvíce bombardovaných míst v historii. Ještě pořád se po celém Laosu nacházejí nevybuchlé bomby, kvůli kterým ročně zemře v průměru 60 lidí.
Účel megalitů bohužel není pořád jasný. Existuje více teorií - podle některých sloužily jako pohřební urny. Někteří historikové se zase přiklánějí k variantě, kdy se v nádobách uchovávala rýže, případně tekutiny.
V roce 2007 byla nevybuchlá munice z planiny odstraněna, ale pořád se doporučuje zůstat mezi bílými značkami.
Ačkoliv se jedná o pámatku velkého významu, nepotkali jsme zde téměř nikoho.
Cestou na další stanoviště se zastavujeme zchladit k vodopádům.
Stav vody sice není nejvyšší ...
... ale na namočení to stačí.
Takto vypadají rýžová pole v období sucha.
Blížíme se k druhému stanovišti se džbány.
Zatímco si dáváme v přilehlé hospůdce nudlovou polévku ...
... pozorujeme mnicha, který se marně snaží nastavit satelit.
Zajímavé je pozorovat, co takové semínko dokáže se džbánem udělat za několik set let.
Yarin tu je už podruhé, tak si vychutnává atmosféru po svém.
Třetí stanoviště je umístěno na kopci.
Víko džbánu.
Se západem slunce se vracíme zpět do Phonsavanu, abychom se následující ráno mohli přesunout do Vang Viengu.
Zpočátku nám množství lidí vyráží dech, ...
Vang Vieng a jeho blízké okolí (např. tato Modrá laguna) je oblíbená destinace zejména pro mladé lidi, kteří se chtějí bavit.
... ale rychle si zvykáme a zařizujeme se po svém.
Veselá cesta zpět z laguny do Vang Viengu.
... a pozorujeme, jak se v řece umývá traktor.
Relaxujeme na balkoně ...
Výhled z našeho balkonu ve Vang Viengu.
Večerní zábava na promenádě.
Mekong (nyní velké pískoviště) zde tvoří hranici mezi Thajskem a Laosem.
Na laoskou národní a kulturní halu věnovali peníze Číňani. Bohužel město nemá dostatečný rozpočet, aby pořádalo výstavy, takže je budova po většinu roku zavřená.
Jedna z ulic v centru Vientiane.
That Dam neboli "Černá stupa" byla údajně stejně jako Velká stupa kdysi pokrytá zlatem, ale to prý v 19. století ukradli Siamci.
Srp a kladivo nesmí na žádné pořádné budově chybět.
Patuxai je asijská verze vítězného oblouku umístěného v Paříži (ke vzteku francouzů je ve všech směrech větší).
Je věnován těm, kteří bojovali za nezávislost právě na Francii.
Pohled z oblouku na přilehlý park.
Monument je někdy také nazýván jako "vertikální ranvej". Je tomu proto, že Laosani na jeho výstavbu použili beton, který obdrželi od USA za účelem vybudování letiště.
Tuk-tuky jsou všude tam, kde je sebemenší pravděpodobnost, že oberou nějakého turistu.
Pha That Luang (neboli "Velká stupa") je považována za národní symbol Laosu.
Přilehlý chrám, který bohužel není přístupný veřejnosti.
Tato pozlacená stupa je původně z 3. století našeho letopočtu, v průběhu historie byla však několikrát zničena.
Čínská automobilka BYD má své zastoupení i v Laosu.
Haw Phra Kaew je bývalý královský chrám, kde byl umístěn Smaragdový Buddha. Nyní slouží jako muzeum Buddhy.
Celý chrám je obehnán bronzovými sochami.
Promenáda při Mekongu je plná i po setmění.
Po Vang Viengu navštěvujeme hlavní město Laosu - Vientiane.
Pokrok nelze zastavit. Internet je možné najít i v zapadlých městečkách Laosu (i když ne úplně kvalitní).
Jeden z hraničních přechodů mezi Laosem a Thajskem, kde si Inna obnovovala víza. Budovu Laosanům věnovali Thajci, kteří taktéž vybudovali i přilehlý most přes Mekong.
... tak i na autobusech.
Motorky se tu převáží jak na nákladních autech, ...
Naše ubytování na jiholaoském Bolaven Plateau - konkrétně u vodopádu Tad Fane.
Směrovka "Welcome to tourism" nás vede k dalšímu z vodopádů (Tad Champee).
Klima na náhorní plošině z ní činí ideální místo pro produkci kávy. Pěstuje se zde jak Arabica, tak i méně kvalitní Robusta.
Živiny (zejména vitamín B) se musí doplňovat průběžně.
Přímo pod vodopád se šlo dopravit i za pomocí pontonu.
Od recepce resortu (dokonce i od něterých bungalovů) je možné tento 120 metrů vysoký vodopád pozorovat.
Místní fauna ...
... s výjimečným maskováním.
Námi ne příliš oblíbená pálenka Lao Lao. Nedivil bych se, kdyby po tom někdo oslepl, ale za 10 Kč to prostě nejde nekoupit.
... a z boku.
Nejenom turisti, ale i místní z blízkého okolí se sem jezdí zchladit.
... a malá mořská víla.
Inna pod vodopádem ...
Čtyřicetimetrový vodopád shora...
Aby toho nebylo málo, navštěvujeme v okolí ještě jeden vodopád (Tad Yuang).
Cestou do oblasti "4000 ostrovů" špatně odbočujeme.
Poslední obejmutí stromu a vydáváme se opět na cestu.
Naskytne se nám ale pěkný pohled na místní krajinu a celkově život u Mekongu.
Další špatná odbočka ...
...tentokrát je cesta odplavená.
Motorkáři čekat nemusí a na druhý břeh jedou hned.
K tomu se ještě můžou pod střechou natáhnout do houpací sítě.
Po několika pokusech se dostáváme na trajekt přes Mekong. Abychom nemuseli platit plnou cenu za převoz, čekáme (bohužel v nepříjemném vedru) na další auta.
Ještě jeden autobus ...
... a přetížení se s obtížemi dostáváme do naší cílové destinace - na ostrov Khong.
Hlavní ulice s restauracemi a ubytováním.
Na obhlídku ostrava si půjčujeme motorku. Tahle ale není v nejlepším technickém stavu, proto ji měníme za jinou.
... a už jedeme.
Ještě natankujeme trochu červeného benzínu ...
Vodní buvol (nebo také buvol domácí) je typický pro Asii.
Údajně jich tu žije přes 150 miliónů.
Zatímco domestikovaný buvol váží mezi 400 a 900 kg, divoký buvol dosahuje délky až 3 m a může vážit až 1200 kg.
Jedno z vyschlých ramen Mekongu ...
... a jeho poklady.
Nejenom na břehu Aralského jezera jsou rozesety vraky lodí.
Kromě rýže tu lze najít i pole s tabákovníky ...
... a takhle se tabák suší.
Od místních si kupujeme pivo ...
... a přisedáme k dědečkovi (místnímu výrobci proutěných košů) ...
Rýže ...
... a zase rýže. Podle statistik zabírají rýžová pole v Laosu více než 80% zemědělské půdy.
... kterému jedno Lao Beer také věnujeme.
Děti se vracejí ze školy (mimochodem ve 4 odpoledne) ...
Chvilku nás okukují, ...
... a jakmile nás spatří, dělají si u nás zastávku.
... potom se baví na náš účet a asi po čtvrt hodině jedou zase dál.
Nudlová polívka jedině s hromadou chilli.
Není výjimkou, že lodě tu řídí i malé děti (většinou ale za doprovodu rodičů).
Chuťově to ale žádný zázrak nebyl.
Na pozorování západu slunce ...
Na svačinu kupujeme od místní babičky smaženou (buvolí?) kůži.
... zaujímáme ...
... výhodné pozice.
Jako bonus přijeli místní a překládali z lodi na náklaďák dřevěné pražce.
Se smíchem se Inna pouští do jejího prvního stříhání.
A tahkle to dopadlo.
Pohoda na verandě s výhledem na Mekong.
Potkáváme zde Davida s Fridou - švédský pár - se kterými jsme se seznámili na Bolaven Plateau.
Jednou z atrakcí ostova je i vodopád, ...
... ale místo vody tu padají spíše mosty.
Každopádně se jedná o pěkné místo na relaxování.
... a přesouváme se zpět na pevninu, odkud nás José zaveze do Kambodži.
Loučíme se s Laosem ...
Přesouváme se na další z ostrovů - Don Det. Ubytováváme se v druhé chatce zprava (za neuvěřitelných 30 Kč na osobu).
