Kousek za laosko-kambodžskou hranicí se loučíme s Davidem a Fridou, kteří nám v autě na chvíli dělali společnost. Necháváme je ve Stung Trengu, odkud pokračují do hlavního města - Phnom Penhu.
Protože toho tady není až tak moc k vidění, pokračujeme dále.
Na trajektu sice není moc místa, ale zato když je člověk rychlý, může se tu posadit i na plastové židličky.
My jsme neměli to štěstí a zbylo na nás jenom zábradlí.
K Yarinovu velkému překvapení na druhém břehu Mekongu už staví asfaltku.
Cestu do městečka Preah Vihear, která měla trvat dva dny, jsme nakonec zvládli za jedno odpoledne.
Vychutnáváme si západ slunce nad zaprášenou krajinou.
Preah Vihear je v podstatě městečko vybudované na křižovatce dvou cest.
Takhle vypadá "park", tedy místo, kde se večer schází místní omladina.
Ubytovávní nacházíme v tomto domě.
Hned vedle naneštěstí probíhá svatba, která produkuje tak neuvěřitelně hlasitou hudbu (možná se snažili překřičet agregát, který jim dodával tak potřebnou energii), že celou noc nespíme.
Další den ráno pokračujeme po asfaltu(!) až k chrámu Preah Vihear.
Yarin opět nevěří svým očím. Městečko Sra-em, kde bylo před 5 lety sotva pár domků a nebylo kde se najíst ...
... teď vypadá k nepoznání. Je tu hospoda vedle hospody.
Na parkovišti u chámu nás vítá cedule "I have pride to be born as Khmer", vedle které postávají příslušníci kambodžských ozbrojených sil.
O chrám se doposud vede mezi Thajskem a Kambodžou spor, který dokonce v nedávné době (2008-2011) několikrát vyústil v ozbrojený konflikt.
V roce 2008 byl chrám zařazen organizací UNESCO na seznam světového dědictví. Na fotce pohled směrem do Thajska.
Kvůli probíhajícímu sporu se přilehlá hranice čas od času uzavírá. Cesta k chrámu směrem z Thajska ...
... proto není až tak udržovaná.
Celý komplex, který je zasvěcen Šivovi, má na délku 800 metrů ...
Bez nějaké té propagandy by to nebylo ono.
Celý komplex je vybudovaný na 525 metrů vysokém kopci. Bohužel kvůli probíhajícímu období sucha a pálení lesů není viditelnost nejlepší.
Ke chrámu se v současné době buduje nová (méně strmá) cesta.
Opevnění jak se patří.
Bez společné fotky by to nebylo ono.
"Thailand bum, bum!", snaží se nám chlapec vysvětlit, že Thajci nedávno chrám odstřelovali.
Tímto se Yarin stává (na 5 minut) jeho nejlepším kamarádem.
Naší další destinací je Siem Reap, který je považován za bránu do Angkoru.
Siem Reap je díky turistickému ruchu nejrychleji se rozrůstajícím městem v Kambodži. Protéká jím stejnojmenná řeka ...
... která vypadá mnohem lépe v noci než ve dne.
Noční trh je údajně jediný svého druhu v Kambodži.
Vstup chrámu Preah Prom Rath.
Podle legendy chrám před 500 lety založil mnich, který zde přistál s polorozpadlou (údajně žralokem poškozenou) lodí.
Čína je tu největším zahraničním investorem (objevují se i názory, že si Čína Kambodžu kupuje), což potvrzuje i tento billboard.
Pohled na královskou rezidenci z Royal Independence Gardens. Zde přebývá kambodžský král při návštěvě Siem Reapu.
Oproti královské rezidenci vypadá však Grand Hotel D'Angkor, který je umístěný na opačné straně zahrad, o hodně působivěji.
Phsar Chhas (neboli starý trh) se nachází v turistickém centru města.
Poslední večeře s Innou. Zatímco nás druhý den čeká prohlídka Angkoru, Inna směřuje přes Phnom Penh na jih k moři.
Ráno (ve snaze utéct hromadě turistů) kolem Angkor Watu jenom projíždíme a necháváme si jej až na konec.
Začínáme trochu netradičně u chrámu Phimeanakas, který byl vystavěn v 10. století.
Chrám má tvar třívrstvé pyramidy na jejíž vrcholu dříve stála věž.
Příjemně nás překvapuje, že se zde angažuje i Česká republika.
Chrám Baphuon se řadí mezi jednu z těch povedenějších staveb, které lze v Angkoru vidět. Ačkoliv byl chrám původně věnován hinduistickému bohu Šívovi, v 15. století byl přestavěn Buddhisty.
V průběhu 20. století se stavba z velké části zhroutila a od té doby proběhlo několik rekonstrukcí.
Bohužel hned při prvním pokusu o rekonstrukci byly (s příchodem Rudých Khmérů) zničeny všechny záznamy, takže restaurátorům zbyl pouze rozebraný chrám. Těžko říct, jestli současná podoba alespoň vzdáleně připomíná původní stav.
Pohled z chrámu směrem k Terrace of Elephants.
Jak je vidět, tak nějaké kameny ještě stále přebývají.
Je docela zajímavé, kolik aut a lidí se může pod takový strom schovat.
Další z námi navštívených chrámů nese název Preah Khan. Jedná se o poměrně rozsáhlý komplex, jehož obvodová zeď má na délku úctyhodné 3 km.
Yarin a démoni u vstupu do chrámu.
Chrám není z velké většiny zrekonstruovaný, což v tomto případě nevadí. Protostlé stromy vypadají stylově.
Některé konstrukce ale moc věrohodně nevypadají.
Královský chrám byl postaven ve 12. století a lze zde najít jak hinduistické, tak i buddhistické prvky. Komplex je obehnán nejen zdí, ale i 190 metrů širokým vodním příkopem.
Účel této dvoupatrové budovy historikům prý stále ještě uniká.
Ta Som je malý buddhistický chrám, který byl stejně jako Preah Khan vybudován v 12. století.
V posledních letech proběhla jeho stabilizace a nyní jej čeká rekonstrukce.
Eastern Mebon, hinduistický chrám z 10. století, byl vybudován na umělém ostrůvku nyní již vyschlého jezera East Baray.
Na rozdíl od předešlých chrámů byla na stavbu použita celá škála materiálů jako je písovec, cihly, laterit nebo štukatury.
Jako správní turisté se necháme ukecat od milých slečen a kupujeme nějaký ten suvenýr.
Pre Rup, který byl postaven o 15-20 let později než Eastern Mebon, je v podstatě jeho zvětšeninou.
Stavba má tvar chrámové hory, jedná se tedy o architektonickou reprezentaci Mount Meru, domova hinduistických bohů.
Zlatým hřebem při prohlídce chrámu byl pán ve slaměném klobouku.
Ta Prohm je buddhistický chrám z 12. století, ve kterém údajně žilo 12 500 lidí.
Atmosféru chrámu dodávají kapoky a fíkovníky, jejichž kořeny prorůstají celým komplexem.
Chrám je známý také díky filmu Lara Croft: Tomb Rider (s Angelinou Jolie), který je sem zasazen.
Chrám Ta Keo z 10. století je věnovaný hinduistickému bohovi Šivovi.
Jeden ze vstupů do areálu.
Jedná se o první chrám, který Khméři vystavěli z písovce.
Bohužel počet lidí nám vyráží dech. Záplavy turistů sice ještě nejsou tak hrozné jako tomu bylo na Terakotové armádě v Číně, ale co není, může být.
Proběhlo i davové šílenství, když na prohlídku přijelo několik "papalášů".
Angkor Wat je pro Kambodžany tak důležitý, že se stal symbolem země a je umístěný i na jejich státní vlajce.
Prohlídku chrámu nevynechal ani Krteček. Když už byl v kosmu, proč by nemohl mít fotku i u Angkoru...
Hlavní část chrámu obsahuje 5 věží (připomínající lotosový květ), které mají symbolizovat posvátnou horu Meru.
Stavba ale nikdy nebyla dokončena - traduje se, že při budování do chrámu udeřil blesk, což bylo považované za špatné znamení a tak všechny práce utichly.
Chrám Bayon byl původně v 12. století vybudován jako hinduistický, avšak v polovině 13. století byl přestavěn na buddhistický.
Zpočátku se jeho vzhled podobal chrámu Ta Prohm, ale v rámci přestavby byly přidány věže, jejichž počet se nakonec ustálil na čísle 54.
Každá z těchto věží je zdobena buddhistickými sochami, konkrétně hlavou se čtyřmi tvářemi, kdy každá z nich směřuje na jednu ze světových stran.
Původně byly sochy pozlacené, některé byly dokonce celé ze zlata. Nic z toho se ale nezachovalo. Zlato si pravděpodobně odvezli Thajci při svých nájezdech.
U auta na nás čekalo překvapení v podobě popsaného skla. Někdy je příjemné zase vidět češtinu namísto těch klikyháků...
Konečně parkujeme u Angkor Watu, největšího a nejlépe zachovanému chrámu celého Angkoru.
Západ slunce nad vstupní branou.
Přesouváme se do hlavního a zároveň největšího města Kambodžy - Phnom Penhu. V době naší přítomnosti tady vrcholí přípravy na oslavu khmérského Nového roku.
Obrovské hodiny a pohled na Wat Phnom.
Nejenom že je Wat Phnom největší náboženskou stavbou v Phnom Penhu, ale dokonce je s chrámem spojen i název města (Phnom Penh totiž v khmerštině znamená "kopec paní Penh").
Mniši jsou tu každopádně otrlejší - sami si totiž řekli o fotku.
Dokonce i Kambodža má svoji "automobilku" - tento model je stejně jako pivo a všechno ostatní v Kambodži pojmenovaný Angkor. Bohužel na silnici jsme žádné z těchto vozítek neviděli.
Kromě vrcholících příprav na nově příchozí rok se zde konal i summit sdružení národů jihovýchodní Asie. V praxi to pro nás znamenalo, že byla při průjezdu delegace uzavřená polovina Phnom Penhu a dostat se někam po silnici byl problém.
Železniční spojení v Kambodži sice moc nefunguje, ale usilovně se na něm pracuje. Podle cedule na hlavním nádraží (ve vestibulu mimo jiné hráli vojáci fotbal) s renovací železnice pomáhá Austrálie a Čína.
Budovu centrálního marketu, která je z roku 1937 zrenovovali před rokem Francouzi.
Člověk tu nakoupí vše co potřebuje - od hodinek až po zeleninu, ale autorádio, které nám už tři čtvrtě roku nejede, jsme tu nenašli.
Promenáda při Mekongu (a řece Tonle Sap, která se tu do Mekongu vlévá) láká večer nejen turisty ...
... ale i místní.
Oproti tuk-tukářům v Bangkoku, kteří patří mezi největší zloděje a podvodníky, jsou jejich kolegové v Phnom Penhu úplně zlatí.
Jednou z nejdůležitějších a nejudržovanějších památek v Phnom Penhu je královský palác. Na fotce Moonlight Pavilion, který dříve sloužil jako jeviště pro khmerské klasické tance.
Trůnní sál se kromě korunovace využívá dodnes také pro náboženské obřady a různá setkání.
Protože je palác stále oficiální rezidencí kambodžského krále, je veřejnosti přístupná pouze část areálu.
Stříbrná pagoda, která byla údajně vykládána pěti tisíci stříbrných dlaždic, doposud nese část národního bohatství. Nachází se zde totiž malý Smaragdový Buddha a devadesát kilogramů vážící Buddha ze zlata ozdobený 9584 diamanty.
U Stříbrné pagody se nachází i model Angkor Watu.
Jedna ze stup na nádvoří u Stříbrné pagody.
V Londýně mají s holubama problém, tady si je hýčkají. Místní tu vydělávají na turistech tak, že jim prodávají krmivo pro ptáky.
Ať žije spolupráce s Čínou.
Promenáda ve dne. Spolu s protipovodňovým opatřením promenádu financovala Japonská vláda. Vyvstává otázka, jestli něco financovali i Kambodžané?
Za pár korun tu můžete pustit pár ptáčků na svobodu. Ať už to lidé dělají pro dobrý pocit nebo pro štěstí, o pár metrů vedle byl klučina, který tyto ptáky zase chytal. Zajímavý koloběh.
Pokud v Laosu v "myčce" pracovalo na našem autě 8 lidí, okolo tohoto auta se motalo snad dvakrát víc zaměstnanců.
Další (ne příliš lichotivou) památkou je Tuol Sleng, muzeum genocidy. Tato původně škola byla za vlády Rudých Khmérů v roce 1975 předělána na vězení s názvem S-21.
Odhaduje se, že během čtyř let zde bylo vězněno 17.000 lidí, z nichž přežilo pouze 8.
Mezi nejvíce burtální dozorce tu patřily dospívající děti. Na zdech jsou ještě patrné skvrny od krve.
Hroby posledních 14 obětí, které byly v tomto zařízení popraveny.
Tato konstrukce (původně určená na cvičení) byla předělána pro výslech vězňů.
Ačkoliv vypadají tyto cely neškodně, vězni zde byli připoutáni buď ke stěně nebo k podlaze.
Ostnatým drátem je obehnaná celá budova.
Na mučení se používaly kdejaké nástroje.
Po tom co se tu událo není divu, že vůdce Rudých Khmérů nemá nikdo rád.
Opustit Phnom Penh není úplně jednoduché. Zvlášť když se na semaforu do každé volné mezery nahrnou motorkáři.
Na čem sedí tato paní mi není doposud jasné...
Naším dalším cílem je Kampot, malé městečko na jihu Kambodži.
Západ slunce a pohled na národní park Bokor, kam také následující den vyrážíme.
Hlavní atrakcí národního parku je stará horská stanice, kterou v roce 1920 vystavěli Francouzi. K vidění jsou zde ruiny Černého paláce, kostela a kasína.
Stanice byla opuštěna ve 40. letech minulého století, kdy Khmérové vybojovali nezávislost na Francii. Později byla zabrána Rudými Khméry, kterým sloužila až do 90. let jako pevnost.
Kuchyně uvnitř kostela.
Je slyšet džungle ... není slyšet džungle.
Před několika lety pronajala kambodžská vláda stanici na 99 let firmě Sokimex Group, která zde plánuje investovat více než miliardu dolarů a vystavět menší město.
Až na vrchol se nyní lze dostat po nově postavené silnici a ani kasíno nebylo ušetřeno rekonstrukce.
Kasíno zevnitř. Probíhají zde rozsáhlé stavební úpravy.
Vodní nádrž.
O víkendu se zde sjížní na piknik místní z celého okolí.
Výhled na Thajský záliv byl bohužel zahalen do mraků.
Pán uklízí zbytky z pikniku = vše naházel z útesu.
Pohled na nově vystavěný resort.
Resort z blízka.
Jednou z atrakcí měl být i vodopád.
Foto jako ze žurnálu před dvaceti lety.
Na jeden den jsme si dali od cestování pauzu a vyrazili jsme do Kepu k moři...
Zahraničních turistů tu sice bylo poskromnu, ale díky víkendu se sem nahrnuli místní.
Tímto se loučíme s Kambodžou a jedeme zpátky do Bangkoku, odkud chceme poslat Josého na lodi do Bangladéše.
