Nepálské silnice se od indických moc neliší - alespoň ne co se dopravních prostředků týče.
Vyschlými koryty řek křižují traktory a hledají co by se jim hodilo.
Cestou do Káthmándú míjíme pěkná údolí s rýžovými poli.
Káthmándú při západu Slunce.
Jako první zde navštěvujeme očkovací centrum, kde si Yarin jde pro pravidelnou injekci vztekliny.
Bývalý královský palác Narayanhiti slouží od roku 2006 jako muzeum. V roce 2001 zde proběhl masakr, kdy zemřelo 10 členů královské rodiny.
Za turistické centrum města je považována čtvrť Thamel, která nabízí zejména obchůdky s nejrůznějšími čínskými napodobeninami.
Historické centrum města je rozmístěno kolem náměstí Durbar ...
... které je také zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO.
Nachází se zde především různé chrámy a paláce.
Prodavač fléten.
Bundy a termoprádlo se v dešti poměrně špatně suší.
Vstupní brána do komplexu Swayambhunath a 365 schodů vedoucích na vrchol hory.
Nejdůležitější stavbou areálu je Swayambhunath stupa, která je považována za jedno z nejsvatějších buddhistických míst v Nepálu.
V době naší návštěvy probíhal velký úklid. Dámy pracují ve stoje ...
... a muži pěkně v sedě.
Ne nadarmo se komplexu přezdívá "Monkey Temple". Opic je tu nejen požehnaně, ale jsou dokonce považované za svaté.
Symbolické jezírko, které nabádá ke světovému míru.
Z hory je pěkný výhled na údolí ...
... který dokážou ocenit i opice.
Přehršel modlitebních praporků s modlitbami a mantrami. Jejich původ sahá pravděpodobně až do Tibetu.
Takhle to dopadá, když se to s praporky přežene.
Další z chrámů.
Pohled na Swayambhunath z terasy našeho guesthousu...
... kde nás příjemně překvapila majitelka, která je původem z Československa.
Cestou do Pokhary nám dělá v autě společnost David. Tady zrovna s Yarinem obdivuje, jak je možné, aby se tři náklaďáky zasekly tak, že vytvoří několika kilometrovou frontu.
Naše ubytování v Pokhaře, druhém největším městě Nepálu.
Pokhara je oblíbená zejména jako startovací bod pro výpravy mířící k Annapurně.
Závan domova - Škoda Laura, vyrobená v Indii, s nepálskou poznávací značkou.
Po opravdu vydatné snídani vyrážíme trekovat.
Protože jsme omezení časem, volíme pouze jednodenní výlet na přilehlý kopec.
Yarin s láskou vzpomíná na rýži, kterou jsme každodenně jedli při návštěvě Jihovýchodní Asie.
Pokhara a přilehé jezero Phewa.
I když už naplno probíhá období dešťů, občas vykouknou zpoza mraků vrcholky Himalájí.
S pivem v ruce si tedy vychutnáváme pohled na Annapurny.
Machapuchare neboli "Fish Tail" (6993 m.n.m.) je považována za svatou hrou (zasvěcená bohu Šívovi) a tím pádem je zakázáno na ni lézt.
Zleva Annapurna South (7219 m.n.m.), Annapurna I (8091 m.n.m.) - desátá nejvyšší hora světa a Fish Tail.
Annapurna II (7937 m.n.m.) - šestnáctá nejvyšší hora světa.
Zajímavá je i místní fauna.
Velice přesvědčivé maskování, které brouk zaujal po příletu hrdličky.
Loučíme se s majitelem guesthousu a vyrážíme zpět ke káthmándskému údolí - do historického města Bhaktapur.
Bhaktapur je další z památek na seznamu UNESCO. Město vyniká svojí bohatou kulturu, chrámy a ručně vyráběnými výrobky.
Toto "živé muzeum" (přirovnání, které se v souvislosti s Bhaktapurem často používá) bylo dokonce v 15. století hlavním městem Nepálu.
Při vstupu do centra nás ale nepříjemně překvapuje cena, která je ve srovnání s jinými památkami více než přemrštěná (nehledě na to, že místní platí 11x méně!).
Naštěstí jsme narazili na podnikavého průvodce, který nás provedl městem i bez nutnosti platit lístek.
Začínáme na Pottery Square (neboli Hrnčířském náměstí).
Hrnčíři v akci.
Náměstí Taumadhi dominuje chrám Nyatapola. Pětipatrová a také nejvyšší pagoda Nepálu byla vystavěna v 18. století.
Ozdobou náměstí je i chrám Bhairavnath, který hostí pozlacenou bustu Bhairav, jeden z projevů boha Šivy. Pagoda byla v roce 1934 kvůli zemětřesení srovnána se zemí.
Náměstí Dattatreya a stejnojmenný chrám.
Chrám je zasvěcen bohu Dattatreya, který je kombinací trojice hlavních bohů Hinduismu (Brahma, Višnu a Šiva).
Podle legendy byl chrám postaven z kmene jednoho stromu.
Fasádu zdobí hanbaté motivy.
Toto okno představuje mistrovskou řezbářskou dovednost místních obyvatel.
Město je plné restaurací a obchůdků se suvenýry.
Česnek tu visí z každého druhého okna.
Naše prohlídka končí na náměstí Durbar.
Vpravo se nachází bývalý královský palác (nyní národní galerie) ...
... nejrůznější stupy ...
... a chrámy.
Detail zdobení oken.
Naší poslední navštívenou destinací v Nepálu je vesnice Nagarkot.
Nagarkot je, se svou nadmořskou výškou převyšující 2 km, známý pro své excelentní výhledy na Himaláje a to včetně Everestu. Bohužel jsme tu ve špatné roční období.
Pohled na opačnou stranu - na údolí Káthmándú.
Náš hotel s příznačným názvem "Hotel at the End of the Universe".
Pohoda na terase hotelu...
... a dravci, kteří nám krouží nad hlavami.
Poblíž vesnice se nachází tréninkový kemp nepálské armády.
Jeden z mnoha guesthousů (a zároveň restaurací), kam jezdí návštěvníci sledovat východ Slunce.
Tímto pro nás cesta po Nepálu končí a sebevražednými serpentinami jedeme vstříc dalšímu indickému dobrodružství.
