Na cestě do posvátného města Váránasí trávíme noc v Chapře, kde kromě výborného kari nestojí za řeč skoro nic.
Najít v centru Váránasí vhodné parkovací místo není jenom tak.
Naštěstí nacházíme vhodný guesthouse na jehož střeše se odměňujeme domácím jídlem ...
... a jedním dobře mířeným pivem Kingfisher.
Váránasí je považováno za jedno z nejdéle trvale osídlených měst na světě.
Nejdůležitější část města leží na břehu svaté řeky Gangy. Zde je více než 100 schodišť (ghátů) vedoucí k vodě.
Každý den sem míří kolem 60 000 poutníků, aby byli svědky pohřebních obřadů nebo jenom vykonali rituální koupel.
Voda je tak špinavá, že bych zde ani domácí zvířata nekoupal. Kromě popela se do řeky totiž vhazují mrtvá těla dětí, nemocných lidí apod.
Ghát Dasaswamedh, kde se každodenně koná ceremonie zvaná Aarti.
Stoleček připravený na večerní rituál.
Ceremoniál zpestřený výpadkem proudu (světla běží na záložní zdroj).
Ghát Dr. Rajendraprasad je věnovaný prvnímu presidentovi Indie.
Projížďka na lodi patří mezi jednu z nejoblíbenějších turistických atrakcí ...
... kterou samo sebou také absolvujeme.
Ghát Munshi je pojmenovaný po hindském básníkovi Munshi Premchand, který se zde narodil.
Na gháty navazují obrovské paláce, které často zbytečně chátrají.
Nejzajímavější jsou kremační gháty Manikarnika a Harishchandra, kde se ovšem nesmí fotit. Movitější Hinduisté sem přivážejí těla zesnulých z celé Indie, aby mohli být zpopelněni a odprostili se od pozemského života.
Pohled na ceremonii z Gangy.
Z projížďky se vracíme až za tmy (také díky silnému proudu, který jsme našemu průvodci vůbec nezáviděli).
Odpočívající Indové a svatý muž.
Gháty le využít také jako prostor pro reklamu.
Uličky Váránasí jsou někdy tak spletité, že se zde človék lehce ztratí.
Jeden z oblíbených triků cyklorikšařů spočívá v tom strčit turistovi do ruky bloček, který je plný superlativů a má navodit dojem, že jde o "opravdu" poctivého člověka, který vás nechce oškubat.
Moderní chrám věnovaný hinduistickému bohu Šivovi.
Vnitřek chrámu.
Durga Temple (nebo také Monkey Temple) je věnována bohyni Durga, jedné z podob manželky boha Šivy.
Nádvoří chrámu.
Podle legendy nebyla socha bohyně Durga vytvořena člověkem, ale objevila se sama od sebe v chrámu.
Chrám Durga je typickou ukázkou severoindické architektury.
Některé chrámy mají svou slávu už za sebou a potápějí se.
Pomalu začíná období dešťů, takže můžete deštníky koupit na každém rohu.
Na každém rohu jsou také krávy. Pokud zrovna nejí odpadky ...
... tak dojídají zbytky ...
... nebo odpočívají.
I když je Váránasí zasvěceno bohu Šivovi, lze zde najít i protestantský kostel (St. Thomas Church).
Další foto do sbírky aneb "vyfoť se s bělochem na jeho fotoaparát".
Při odjezdu z Váránasí nás udivuje, kolik poutníků do města míří.
Oranžová prostě frčí.
Poutníci mají dokonce vyhrazený pruh dálnice (posledních asi 100 kilometrů před Váránasí).
Pokud si myslíte, že předjížděcí manévr nemůže trvat několik minut, tak jste na omylu.
Přijíždíme do severoindické Agry. Město se pyšní třemi památkami ze seznamu UNESCO, které nelze vynechat - Taj Mahal, Agra Fort a Fatehpur Sikri.
Vstupní brána k Taj Mahalu má symbolizovat vstup do ráje.
Taj Mahal nechal v 17. století vystavět indický panovník Šáhdžáhán na památku své zesnulé ženy.
Stavba pomníku trvala 22 let a podílelo se na ní kolem 20 000 lidí.
V roce 2007 byl Taj Mahal dokonce zařazen mezi nových sedm divů světa.
Stavbu dokreslují čtyři minarety, které se pyšní výškou 40 metrů.
Jedna z možností jak vyřešit problém s vysokou nezaměstnaností.
Pohled přes řeku Jamuna na Agra Fort.
Zahrady a v pozadí vstupní brána.
Podle Indů i náš prezident navštívil Taj Mahal (podle mého názoru je na fotce Miloš Zeman).
Agra Fort (neboli Červená pevnost v Agře) se nachází necelé 3 kilometry od Taj Mahalu.
Spolu s Červenou pevností v Delhi (Red Fort) patří Agra Fort nezi nejvýznamnější pevnosti v Indii.
V době Mughalské říše zde bylo dokonce sídlo panovníků.
Diwan-i-Am je hala, kde se panovník setkával s veřejností.
Nachází se zde hrobka Johna Russella Colvina, guvernéra jedné z indických provincií.
Nagina Masjid, mešita určená pro dvorní dámy.
Takht-i-Jahangir, trůn pojmenovaný po čtvrtém vládci Mughalské říše. V pozadí Taj Mahal.
Pohled na jednu z vnitřních věží.
Zarostená část pevnosti.
Pán na hradbách se očividně o svůj život nebojí.
Loučíme se na guesthousu a jedeme směrem do Dillí.
I u železničního přejezdu máme nějaké fanoušky.
Po 40 kilometrech děláme krátkou zastávku Fatehpur Sikri. Město bylo v 16. století vybudováno panovníkem mughalské říše Akbarem Velikým, který odtud chtěl panovat.
Fatehpur Sikri však bylo z nedostatku vody opuštěno pouhých 14 let po vybudování.
54 metrů vysoká vstupní brána Buland Darwaza.
Hrobka věnovaná Salimu Chishtovi.
Hrobka Islama Khana, generála a zároveň guvernéra mughalské říše.
Mešita Jama Masjid je jednou z největších mešit v Indii. Údajně se jedná o kopii mešity v Mecce.
Přes to, že je město výjimečně zachované a jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek Indie, by se bal počet zahraničních turistů spočítat na jedné ruce.
Birbal's House - Akbar Veliký tento dům věnovanoval jeho oblíbenému ministrovi Raja Birbalovi.
Panch Mahal - palác určený k rekreaci.
Diwan-i-Khas - hala určená k soukromé audienci.
Hala je také známá díky bohatě zdobenému pilíři, který je umístěn uprostřed místnosti.
Khwabgah (House of Dreams) - rezidence samého Akbara Velikého,
Anup Talao - okrasný bazén umístěný přímo před Akbarovou rezidencí.
Žabinec (původně nádrž na vodu), nyní okupují místní děti.
Diwan-i-Khas - pavilon určený k veřejné audienci.
V Dillí (resp. jeho satelitním městě Gurgaonu) nás hostí Tom, který zde dlouhodobě pracuje.
Na několik dní tak odhazujeme masku nízkorozpočtových cestovatelů a žijeme si jako na zámku.
Kdo by si taky takový luxus nenechal líbit ...
V Dillí naše první kroky vedou k obří bráně zvané India Gate.
Pomník vystavěný v roce 1931 je inspirován monumentem Arc de Triomphe, který stojí v Paříži.
Zároveň jde také o pomník připomínající 90 000 vojáků indické armády, kteří přišli o život v boji v první světové válce a za třetí afghánské války.
I včelám se tu líbí.
Poblíž brány je prázdný přístřešek, kde do vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 stála socha krále Jiřího V. Nyní se uvažuje o zaplnění místa sochou Mahátmy Gándhího . indického otce národa.
Family Frost po Indicku.
Vietnamci by se zde pravděpodobně neuživili - pořídit tu můžete např. Chicken burger za 20 rupií (= 7 Kč).
Licencovaný prodejce vody s limetkou.
Veřejné záchody zde nabývají na novém významu. Dokonce tu lze najít i záchody bez přední zástěny.
Když ucpat silnici, tak alespoň stylově.
Škoda Rapid v celé své kráse. Zatímco v ČR se ještě neprodávala, v Indii jich už brázdilo silnice požehnaně.
V metru můžete dostat pokutu např. za jízdu na střeše vlaku. Vtipný je nejen samotný zákaz, ale i hodnota pokuty - 50 rupií (= 17 Kč).
Jedna z ulic starého Dillí.
Skládka odpadků a traktor jakožto popelářský vůz.
Nenecháváme si ujít ani návštěvu jednoho z osmi chrámů Bahá'í House of Worship, které stojí na všech kontinentech (vyjma Antarktidy).
Nejen z tvaru, ale i z názvu chrámu (Lotus Temple) je jasné, že se architekt nechal při návrhu inspirovat lotosovým květem.
Chrám je zajímavý především tím, že je přístupný všem bez ohledu na náboženství.
Chrám byl vybudován v roce 1986 a od té doby přilákal nebývalé množství návštěvníků. Ve statistikách tato stavba dokonce předčila svou návštěvností Eiffelovu věž nebo Taj Mahal.
Některým lidem připomíná Lotus Temple svým tvarem Operu v Sydney.
Red Fort ze 17. století patří mezi další z pevností obývaných Mughalskými panovníky.
Pevnost dostala své přízvisko podle červeného pískovce ze kterého je vystavěna.
Mírně vachrlaté lešení.
Meena Bazar před mešitou Jama Masjid.
Bohužel je doba ramadánu, takže obdivujeme mešitu do které se vejde 25 000 veřících pouze z venku.
Poslední významná památka která určitě stojí v Dillí za návštěvu je hrobka jednoho z mughalských panovníků - Humayuna.
Mauzoleum nechala vystavět Humayunova vdova roce 1565 (9 let po jeho smrti).
Právě podle tohoto vzoru byl vystavěn o zhruba 80 let později i Taj Mahal.
Samotná hrobka Humayuna a hrobky jeho rodiny jsou umístěny hluboko v útrobách budovy (turistům jsou zpřístupněny pouze tyto menší náhrobní kameny).
Jedná se o vůbec první hrobku se zahradami na indickém subkontinentu.
A takhle to dopadá, když poprosíte hlídače aby vás vyfotil ...
Druhý pokus (tentokrát jsem se mu snažil vysvětlit, že bych tam chtěl nejen sebe, ale i celou budovu a to všechno vodorovně).
Z Dillí naše cesta vedla směrem k hranici s Pákistánem. Na jednu noc se ještě zastavujeme v Armitsaru, centru sikhského náboženství.
Srdce Armitsaru tvoří Zlatý chrám (Harmandir Sahib), nejposvátnější svatyně sikhismu.
Celý komplex je vybudován z bílého kamene a samotný chrám se nachází uprostřed vodní nádrže.
Pro Sikhy je chrám symbolem svobody a duchovní nezávislosti.
Yarin a dvě věže.
Protože nás chrám zaujal, jdeme si jej prohlédnout i za denního světla. Stejně jako předchozí den opakujeme nutnou rutinu - nasadit šátek, ...
... odložit obuv do úschovny ...
... opláchnout nohy a můžeme do areálu.
Někteří z poutníků podstupují rituální lázeň.
Významnost památky podtrhuje i návštěvnost - každodenně komplex navštíví přes 200 000 lidí.
Mořský vlk v akci a chrám pozlacený několika tunami zlata. Vevnitř se přes den nachází originál posvátné knihy Guru Granth Sahib.
Kdo chce, dostane zdarma i oběd.
Poděkování lidem, kteří přispěli na opravu a údržbu chrámu.
Věž s hodinami u jednoho ze vstupů.
Naše krátká cesta po Indii končí a míříme vstříc dobrodružství do Pákistánu.
