Protože jsme u jezera Issyk-kul přišli o fotoaparát, navazujeme s fotogalerií v Biškeku, kde jsme pořídili nový.
Biškek je jakožto hlavní město Kyrgyzstánu umístěn jen kousek od severního okraje pohoří Ťan-šan. Z města je tedy možné zahlédnout zasněžené kopce dosahující výšky až 4 855 m. Na fotce nejdůležitější tepna města - ulice Chui - jež je pojmenovaná podle řeky, která tu protéká.
Město je prakticky bez historických památek (byl založen až na konci 19. století jako ruská pevnost), takže nejzajímavější tu jsou pomníky, kterými je město doslova prošpikováno. Např. pomník "Martyrs of the Revolution" slouží jako vzpomínka mučedníků revoluce. V čele dominuje socha socialistické organizátorky Urkuye Salievy (1910-1934), doplněná dvěma sochami "probouzejícího se proletariátu".
Autor sochy z roku 1978 Turgunbai Sadykov dokonce získal Leninovu cenu.
Centrální náměstí v Biškeku nese název Ala-Too. Bylo vybudováno v roce 1984 na oslavu 60. výročí kyrgyzské SSR (sovětské socialistické republiky).
Ala-Too Square slouží jako místo pro státní akce a oslavy, ale příležitostně se zde formují i demonstrace.
Náměstí dominuje obrovská kyrgyzská vlajka u které stojí denně dva vojáci.
Národní historické muzeum zobrazuje Kyrgyzskou historii od doby kamenné až po současnost. Dokonce celé jedno patro je věnováno úspěchům, kterých bylo dosaženo během sovětské éry.
Vojáci a především policie je v Biškeku skoro na každém rohu.
Před muzeem stojí socha Manase, který podle legendy spojil kyrgyzské kmeny.
Zajímavostí je, že původně na tomto místě byla umístěná socha Lenina. Tu v roce 2003 nahradila jiná socha zvaná Erkindik (v překladu "svoboda") a od roku 2011 má socha současnou podobu.
V roce 2005 proběhla na náměstí Tulipánová revoluce.
Celkem se zde shromáždilo kolem 15 000 lidí, kteří obvinili vládní stranu ze zmanipulování voleb a dožadovali se odstoupení současného prezidenta Akajeva. Při střetech zemřeli 2 lidé a dalších 100 bylo zraněno.
Bílý dům, tedy kancelář prezidenta. Údajně pod budovou a celým náměstí Ala-Too existuje podzemní komplex s celou řadou tunelů.
Příjemnější část náměstí s fontánkami ...
... a místními děvčaty.
Friendship Monument. Traduje se, že okolní stromy vysázeli vysocí hodnostáři včetně Kosygina nebo také Brežněva.
Monument připomíná události z roku 2002, 2005 a 2010, kdy při cestě za svobodou zemřeli rukou policie nevinní lidé. Sedmimetrový památník má symbolizovat boj dobra proti zlu.
Expendables 2 dominují kinosálům i v Biškeku.
Na ulici se tu běžně stáčejí z barelů národní kyrgyzské nápoje Maksym (kombinace vody, smaženého ječmene, kukuřičných zrn a pšeničné mouky) a Čalap (jogurt, sůl a perlivá voda).
Bronzová socha básníka, zpěváka a instrumentalisty Satylganova Toktogula. Po tomto umělci, který zemřel v 30. letech minulého století je dokonce pojmenovaná přehrada a elektrárna.
Divadlo opery a baletu.
José před guesthousem a za ním jeden z účastníků Mongol Rally.
Mongol Rally je charitativní akce pro posádky malých aut (objem motoru by neměl převyšovat 1.0 litru). Jejich trasa je individuální se startem v Londýně a cílem v mongolském Ulanbátrou.
Naším domovem v Biškeku se stal Sakura guesthouse.
Jelikož musíme čekat na víza do Tádžikistánu a Uzbekistánu, doháníme resty a aktualizujeme web.
Kyrgyzstán je převážně muslimský stát (75% obyvatelstva jsou muslimové), ale oproti Pákistánu pozorujeme výrazný posun k benevolenci.
Nikoho moc netrápí, že je ještě ramadán (jeden ze základních pilířů by měl být půst). Ba naopak - na ulidi potkáváme během dne poměrně hodně lidí v podroušeném stavu.
Mimo jiné šašlik v Biškeku patří mezi nejlepší, které jsme na cestě jedli.
Vydáváme se na cestu a přes pohoří Ala-Too (součást Ťan-Šanu) míříme do Oše, druhého největšího města Kyrgyzstánu.
Cestu nám jako obyčejně zpestřují místní.
Pomalu se škrábeme do kopce (již 2 630 m) a projíždíme krátkými tunely, které mají minimalizovat škody při sesuvech půdy.
Když není tunel, je alespoň dopravní značka.
Již ve 3 kilometrech. Krávy jsou rozesety všude po okolí.
Projíždíme 2,6 km dlouhým tunelem pod průsmykem Tor-Ashuu (3586 m).
Za tunelem klesáme do údolí Suusamyr (2200 m).
Ačkoliv se nacházíme na velké náhorní plošině, na silnici se vždy nějaká ta zvířata najdou.
Téměř všechny jurty kolem silnice přechází od zemědělství (resp. pastevectví) na pohostinství a nabízejí okolojedoucím autům jednoduchá jídla příp. Kumys (kvašené kobylí mléko).
Přes zajímavě členité údolí Talas ...
... se dostáváme k Toktogulské přehradě.
Přehrada je dlouhá 65 km dosahuje šířky až 12 km.
Vodní nádrž, která byla vybudována v 70. letech, zásobuje řeka Naryn (ta následně ústí do Syrdarje).
Toktogulská přehrada slouží nejen pro lepší zásobování vodou, ale také pro výrobu elektřiny (s výkonem 1200 MW se jedá o největší elektrárnu v zemi - pro představu Temelín má výkon 2000 MW).
Panoramatické foto přehrady.
Při křišťálově modré řece ještě pokračujeme dalších 100 km.
Poslední kilometry objíždíme po menších cestách, protože původní silnice do Oše vede několik kilometrů přes Uzbekistán.
Snažíme se splynout s okolím a jedeme v typických kyrgyzských kloboucích.
Konečně v Oši.
Město Oš je umístěno v údolí Fergana a žije tu přibližně 230 000 lidí všech národností (Kyrgyzové, Uzbekové, Rusové nebo také Tadžikové).
Oš je známý především díky obrovskému trhu, který se line jeho ulicemi.
Údajně jde o největší trh v centrální Asii.
Setkáváme se zde s Američanem Benem (původně měl s námi jet na delší část cesty, ale bangladéšská epizoda tomu nepřála) a Izraelcem Urim (vpravo).
Není problém sehnat maso...
... nebo čerstvé fíky.
Ačkoliv Yarin trhy obyčejně nemusí, tady se mu líbí.
Místní hromadná doprava - maršrutky.
Krámky sestavené z lodních kontejnerů jsou prostě originální.
Bábuška a kontejner plný čepek.
Nějaký ten kýč nemůže nikdy uškodit.
Popeláři by tu měli jezdit častěji.
Nedělní odpoledne trávíme v parku hraním šachů s místními přeborníky.
Ben a jeho meloun.
Na jednotlivé hry bylo možné vsadit i peníze.
Ve městě nechybí ani oblíbená zábava Asiatů - karaoke.
Mešita ze 16. století Rabat Abdul Khan.
Opět na cestě, tentokrát však máme s sebou společnost. Do Tádžického Dušanbe vezeme Bena a Uriho.
Cesta vede přes další výběžek Ťan-Šanu, hory Alay.
Část cesty nyní prochází rekonstrukcí.
Závěrečné stoupání v poměrně nepřehledném terénu. Oš je v tuto chvíli o 2 500 metrů níže.
V průsmyku Taldyk (3615 m) zastavujeme ...
... a pozorujeme auta, která se sem pomalou rychlostí šplhají.
Dokonce se najdou i takoví, kteří výstup absolvují na kole. Patří jim velký obdiv - trápit se v tom prachu chce pořádnou dávku odhodlání.
Monument postavený na památku stavebního manažera Yuri M. Grushky.
Svah tady zkrášlují i vraky aut.
Vjíždíme do vesničky Sary-Tash zasazenou pod mohutným pohořím Pamír.
Tady nás nás odchytávají jiní cestovatelé, kteří potřebují zjistit aktuální situaci na přilehlých hranicích.
Překvapivě zastavují další a další (ať už na kolech nebo v autech) ...
... až z toho vznikne poměrně zajímavá směska cestovatelů z celého světa. Vesnice je také zajímavá tím, že vlevo vede cesta na hranici s Čínou, vpravo do Tádžikistánu.Foto: Aidai Erikova, Francekoul.com
Do Tádžikistánu pokračujeme údolím Alay a vychutnáváme si pohled na třetí nejvyšší pohoří světa. Někde v pozadí Leninův štít (7 134 m), druhý nejvyšší vrchol Pamíru.
