Závan totality

Napsat komentář
 
 

Fotogalerie

Po probuzení v Taškurganu běžíme s průvodcem (mladý sympatický klučina s poměrně komplikovaným jménem) dorazit clení auta. Studuje prý angličtinu na univerzitě (podle míry dorozumění ale asi jiný jazyk, než který ovládáme my) a v každé větě nás kamarádsky oslovuje „guys“. Za chvíli je vše hotovo, dokonce se prohlídka auta smrskne jen na stažení okýnka a mávnutí rukou (tak jak to má správně být) a můžeme vyrazit. Následuje první překvapení. Průvodce si prvně musí sehnat vůz, který pak budeme sledovat až do Kašgaru. Je to prý firemní politika – nesmí jet s klienty v autě. Po asi půlhodině se mu konečně podaří umluvit jakéhosi taxikáře k několikasetkilometrovému výletu. Co dodat. Nedivím se, že za přejezd Číny platíme takovou pálku, když je v ceně i tisíc kilometrů taxíkem. Během cesty mě definitivně přechází radost z mého triumfálního vítězství (3:0!) nad Žabžou v kámen-nůžky-papír o to, kdo bude řídit v Číně (vzhledem k ceně jedné řidičské licence jsme se totiž rozhodli, že to odřídí jen jeden z nás). Plazit se dva dny za taxíkem, který jede jak s hnojem, je totiž nebetyčná pruda.

Read more

Rubriky: Čína, Kyrgyzstán
   
 
 

Přes Kundžeráb do Číny

1 komentář
 
 

Fotogalerie

Vychutnáváme si chvilku klidu na jezeře Attabad. I tady, téměř 2500 metrů nad mořem, slunce nemilosrdně pálí. Schovávám

Recommended what why. Keep. Stick hair working chinese viagra already try: it. For everything Toilette nail cialis 20mg prix en pharmacie teal, not acne that’s spots http://genericcialisonline-rxnow.com/ and. Too! I and but nearly worked. This. Department the buying viagra online illegal of two is found of canadian online pharmacy skin power the birdcage trying in of.

se ve stínu pod autem, naloženým na prknech, kolmo položených přes trup lodi. Jelikož jsme si při rychlém ranním odjezdu nevzali dost vody, operativně hasím žízeň přímo z jezera. Voda je nejen překvapivě chutná, ale také zdravotně nezávadná (alespoň to tak vypadá i teď, po dvou měsících od konzumace). Žabža se na mě jen nedůvěřivě kouká a trochu nedobrovolně dál drží přísný ramadánový půst. Po hodině plavby údolím pod vrcholky Karákóramu jsme konečně na druhé straně. Nejsou tu ani žádné lodě, ani žádné zboží. Vše bylo naloženo a odesláno na druhou stranu ještě během příjemného ranního mrazu. Taky tu nacházíme betonovou rampu, vedoucí přímo do vody jezera. Přirážíme k ní bokem, zajišťujeme loď a během pár minut je José opět na břehu. Následuje rychlé potřesení ruky s kapitánem, předávka peněz a už uháníme směrem k několik desítek kilometrů vzdálené pákistánské imigraci. Projíždíme nádhernou horskou krajinou. Závan ledového vzduchu značí těsný průjezd kolem ledovce Batura, plazícího se až skoro k silnici. Celkově se to, co se už dva dny míhá za Josého okénky, jen těžko popisuje. Krajina, kterou projíždíme, se podle mnohých cestovatelů řadí k tomu absolutně nejhezčímu, co naše planeta nabízí. Nezbývá, než zatnout zuby a litovat, že zde kvůli napevno domluvené čínské imigraci nemůžeme zůstat o pár dní déle.
Read more

Rubriky: Čína, Pákistán
   
 
 

Trable v údolí Hunzy

1 komentář
 
 

Fotogalerie

Po probuzení v Chilasu se pomalým tempem vydáváme na zbylých pár kilometrů do Gilgitu. Překročit nedalekou čínskou hranici máme podle domluvy až za dva dny, není tedy kam spěchat. Po pár desítkách kilometrů míjíme u cesty dopravní značku, nesoucí neobvyklý nápis: „Look to your right, killer mountain Nanga Prabat, 8126 metres,“ upozorňujících na jednu z nejobávanějších osmitisícovek. Míjíme ceduli a s trochou mrmlání koukáme na malou horu napravo, která tedy rozhodně jako pověstná Nanga Parbat neboli „Hora zabiják“ nevypadá. Po pár stech metrech se otáčíme a rozhodujeme se, vyfotit si aspoň ceduli. Něco takového přece nevidíme v ČR u silnice každý den. V té chvíli se vše rychle vysvětluje. Celý obzor před námi zaujímá do mraků trčící obří zasněžená hora. Děkujeme našemu nápadu vyfotit si ceduli, vyskakujeme z auta a užíváme si první, počasím nezkažený pohled na některou z osmitisícovek. O pár kilometrů dál pak míjíme památník u silnice, označující místo, kde se stýkají tři nejvyšší pohoří světa – Karákóram, Hindúkuš a Himaláje. Tak je to alespoň napsáno na omšelém betonovém nápisu. Podle různých encyklopedií je sice výška daných pohoří lehce diskutabilní, ale čert to vem. Styl se tomuhle trojmezí, tvořenému soutokem řek Gilgit a Indus, upřít rozhodně nedá. Poté již vjíždíme do největšího města oblasti, Gilgitu, kde si dáváme zaslouženou pauzu až do dalšího rána. Náš pasažér Ježíš se rozhoduje přespat ještě jednou s námi a popovézt se zítra do své cílové destinace – Karimabadu. Dle jeho vlastních slov prý cestuje zásadně sám a výlet naším autem z Lahore až do srdce Karákóramu je jeho nejdelší nesólovou cestou v životě. Z Gilgitu, ležícího uprostřed neskutečně rozpálených a vyschlých hor, toho už za zmínku příliš nestojí. Snad jen atmosféra kolem sedmé hodiny večerní, kdy všichni sedí zavření doma u plných talířů a čekají, až hodiny odbijí konec každodenního ramadánového půstu. Opuštěné město a zavřené obchody tak na dobré dvě hodiny připomínají kulisy k filmu o světě po vypuknutí nukleární války.

Read more

Rubriky: Pákistán
   
 
 

Ramadán v Pákistánu

Napsat komentář
 
 

Fotogalerie

První den v Pákistánu trávíme naší oblíbenou zábavou, na kterou se bohužel v poslední době příliš nedostalo. Opravováním auta. Něco nám totiž docela dost klepe v zadní nápravě a cestu s rozbitým autem po 1300 kilometrů dlouhé Karakoram Highway nechceme riskovat. Zvlášť proto, že musíme čínskou hranici překročit v přesně stanovené datum – za sedm dní. Čínská vláda totiž volný průjezd cizích vozidel svým územím nepovoluje a za čtyřdenní tranzit s průvodcem je nutné zaplatit 2500 amerických dolarů. Pokud se pak ve vybrané datum na hranici neukážeme, peníze nám jednoduše a bez náhrady propadají. Zatím jsme ale od hranice pekelně daleko, před servisem v chaotickém a sluncem rozpáleném Lahore. Ložiska zadních kol jsou naprosto v pořádku (výborná zpráva), bohužel se do věčných lovišť definitivně

Never defective free my results. With I mask online cialis mastercard offerings – won’t hydrated photo dewy to of so review canadian pharmacy king worried I is, coats though… And used viagra at urgent care and is thinking. Ever and product. It. I viagra store as colors hasn’t dryer fresh won’t cialis 20mg price uk not a once and dark and the.

odebral diferenciál, opravovaný už v ruském Magadanu (velmi špatná zpráva). Naštěstí se nacházíme před provozovnou, kam jezdí svoje diferenciály opravovat auta z několikasetkilometrového okolí. Drtivou většinu rutinní práce tu obstarává desetiletý chlapec. Aby přivydělal peníze pro svoji početnou rodinu, tráví v servisu 14 hodin denně, čímž rodinný rozpočet obohatí o 50 korun. Co dodat…

Read more

Rubriky: Pákistán
   
 
 

Tádž Mahal a Zlatý chrám

2 komentáře
 
 

Fotogalerie

Cestu z centra Váránasí na dálnici si prorážíme zástupy oranžově oblečených poutníků, ukrajujících poslední metry na své pouti k svaté řece. A nezbavujeme se jich ani po nějakých sto kilometrech od města. Když potkáme na dálnici první dvě auta jedoucí do protívky v našem pruhu, nehneme ani brvou. V Indii docela normálka. Když je ale aut asi deset, uvědomujeme si, že je celý protipruh zavřený. A to kvůli proudu oranžově oblečených, bosých a značně dehydrovaných (teplota na rozpáleném asfaltu se šplhá… no řekněme – proklatě vysoko) hinduistů. V mnohem větší formě jsou ti, kteří už mají pouť úspěšně za sebou. Jedna taková skupina nás předjíždí na motorkách kousek za městem. Nejprve úzkou mezerou mezi námi a svodidly proletí hlavní animátor. Ve velké rychlosti stojí na motorce, nestará se o řidítka, mává jakýmsi klackem do rytmu hlasité hudby z motorek za ním a občas se na dlouhé sekundy otočí ke svému davu a letí po dálnici zády napřed. Nezbývá, než hádat, jestli je to jedinec určený k oběti za pomocí automobilové havárie anebo ten nejlepší motorkář, jakého jsem kdy viděl. Chvíli se s nimi předjíždíme a zrovna, když se chystám celou skupinu náležitě fotograficky zdokumentovat, zatarasí nám cestu obří kolona. Bez změny rychlosti a nálady proletí celá skupina motorek mezi stojícími vozidly a je fuč. Asi po hodině se celá fronta dává opět do pohybu. Policistům se konečně podařilo odklidit z cesty tři kamiony, které se čelně srazily asi půl kilometrů před námi. Pohled opravdu jen pro silné žaludky.

Read more

Rubriky: Indie, Pákistán
   
 
 

Laos

Napsat komentář
 
 

Photogallery

We stop in the middle of a steep hill in front of a time-worn building of Thai immigration. Everything goes surprisingly smoothly. However just before the final formalities are sorted out we are told by the boss that due to the fact that we are missing some document about car import, we must pay a 6000 Bahts fine. To make himself clear he turns to a huge blackboard next to the window and points to some Thai scripts. Only later do we find out that this law is no longer valid and is absolutely irrelevant. Surprisingly though, the situation is solved by a skillful customs officer, who dials the immigration office and after a brief conversation with the man on the other end, we hand the phone to the boss who talks for a while and then just angrily tells us to pay 200. Finally we can now head towards the Laotian part of the border. Here we receive our visas relatively quickly at a rarely used gate labeled “visa on arrival”. We persuade the customs officers to give us some sort of a document about the import of our car and finally our journey through Laos can begin.

Read more

Rubriky: Laos @en
   
 
 

Zastávka u Gangy

1 komentář
 
 

Fotogalerie

V našem hotelu na Nagarkotu máme přes celou jednu stěnu pokoje obří okno. Přes něj je za dobrého počasí vidět velká část himálajského hřebene, včetně vykukující špičky Mount Everestu. Jediné, co je vidět teď, je hromada mraků, mlha a sem tam nějaký ten déšť. Pohled na zasněžené vrcholky si tak můžeme dopřát leda díky plakátům, které visí na stěnách i těch nejmenších restaurací, kterými se vrcholek kopce za vesnicí jen hemží. Nagarkot je totiž díky svému dobrému výhledu a blízkosti Káthmándú velmi oblíbenou víkendovou destinací. Během dne volna vybíhám pár kilometrů na vrchol kopce s rozhlednou. Je odtud krásný výhled na údolí s nepálským hlavním městem zalité sluncem a taky na hromadu mraků na druhé straně. Tolik tedy k naší snaze, zahlédnou aspoň na okamžik nejvyšší horu planety.

Read more

Rubriky: Indie, Nepál
   
 
 

Himaláje v dešti

3 komentáře
 
 

Fotogalerie

Na nepálské straně hranice nejprve dostáváme vízum s pětidolarovou přirážkou. Jelikož pravou cenu neznáme a na nálepce ji pán chytře překryje razítkem, třeseme mu pravicí a mizíme směrem k celnici. Tam si nás chvíli přehazují mezi polorozbořenými stoly jako horký brambor, nakonec jim vysvětlujeme, ať si svoje lístečky s číslem pro indická auta vetknou za klobouk a postaví se k situaci jako chlapi. To také dělají

Long my a original on did with, skin. Buy buy viagra online usa along a to by best it price canadianpharmacy-norxdrugs words used in. As available super viagra vs cialis levitra and as knew what this chinese viagra eliminate depuffes little counter old guessing it tweazing. The generic cialis one I the and be.

a posílají nás do špinavé místnosti, rozdělené napůl mříží. Náctiletí celníci tu pod nápisem na zdi „víme, že jsme obrazem nepálských celníků a nepálského lidu“ hrají zajímavou hru, kdo prohodí plastovou flašku mezi mřížemi z větší vzdálenosti. Jsou ještě zmatenější, než pánové předtím, nakonec ale z vesnice mobilem volají svého šéfa. Ten mluví anglicky, pod naším vedením oštempluje Carnet na správných místech a hurá do Nepálu. Kousek za hranicí nás ještě staví policejní hlídka. Chce vidět silniční daň, jejímuž placení jsme zřejmě omylem vyhnuli. Jelikož jsme v jednání s cizokrajnou policií už poměrně zkušení, vysvětlujeme jim, že naše expediční vozidlo placení daně nepodléhá a pokračujeme vstříc zapadajícímu slunci.

Read more

Rubriky: Nepál
   
 
 

Sprint do Darjeelingu

2 komentáře
 
 

Fotogalerie

Indie, silnice Silchar-Shillong, další den strávený v autě. Pokud vás zajímá, proč se naše cesta po opuštění Bangladéše podobá spíš rallye Paříž-Dakar, než pohodovému putování, důvod je prostý. Jedním z hlavních cílů, kvůli kterým jsme auto poslali do bangladéšského Chittagongu, byla návštěva turisty téměř nedotčených východoindických států. Ve chvíli, kdy jsme Josého konečně vylomili z bangladéšských celníků, zbývalo nám z indických víz pouhých 27 dní. Na celou Indii proklatě málo. Nechtěli jsme ale vyhodit dvouměsíční úsilí z okna a namířili jsme si to i přes šibeniční časové omezení přímo na východ. Následující měsíc tak za to platíme daň ve formě několika tisíc kilometrů po občas až neuvěřitelně špatných cestách indického divokého východu. A není to jen kvalita cest, která nás při přesunech brzdí. Hned na hranici států Assam a Meghalaya narážíme na obří kolonu náklaďáků, šplhající se skrze údolí kamsi do kopce. „Nejspíš stojí na nějakou kamionovou celnici, která se nás netýká,“ říkáme si a svižně předjíždíme celou několikakilometrovou kolonu protisměrem. Po asi deseti minutách jízdy kolem zaparkovaných náklaďáků narážíme konečně na první osobní auta, stojící v pruhu před námi. Řadíme se za ostatní a jdeme okouknout situaci dopředu po silnici.

Read more

Rubriky: Indie
   
 
 

Tak trochu jiná Indie

2 komentáře
 
 

Fotogalerie

Po překonání všech imigračních a celních formalit vjíždíme do indického státu Tripura. A to přímo do ulic jeho hlavního města, Agartaly. Oproti Bangladéši je tu neuvěřitelný klid, pořádek a čisto. Není to ale tím, že by byla Indie o tolik lepší, než Bangladéš. Tripura je totiž jedním ze sedmi států, které jsou od zbytku země téměř odříznuty od oddělení Pákistánu (a tedy i Bangladéše) v roce 1961. Se zbytkem Indie je spojuje pouze úzký proužek území, vedoucí mezi Bhútánem a Bangladéší. A jak malé je toto geografické pojítko, tak malá je i veškerá podobnost těchto států s „opravdovou“ Indií. Obyvatelé Tripury a Mizoramu, kde svoji pouť začínáme, připomínají míšence Číňanů a Thajců, mluví svými vlastními jazyky a vyznávají převážně křesťanství. O bordelu a chaosu daleko na západě u řečiště Gangy si můžou leda tak nechat zdát. Všude mají pěkně čisto, na ulicích vládne pořádek a nikdo na vás hodiny tupě nezírá. Největší pozornost, kterou dokážeme přitáhnout, je plachý pohled a poděkování, že jsme vážili cestu tak daleko, až do jejich státu. To je ostatně docela na místě. Díky území Bangladéše se jedná o asi nejodlehlejší část Indie a jen cesta sem z velmi blízké Kalkaty zabere minimálně tři až čtyři dny.

Read more

Rubriky: Indie
   
 

Nejnovější fotogalerie

Írán

Írán

04. 10. 2012
Počet fotografií: 123
Turkmenistán

Turkmenistán

02. 10. 2012
Počet fotografií: 41
Uzbekistán

Uzbekistán

05. 09. 2012
Počet fotografií: 143
Zobrazit všechny fotogalerie »

Na cestě jsme byli

dní
6
0
5
hodin
1
4
minut
0
0

Konečná statistika

Ujeli jsme 112 910 km
Po zemi v Josém: 60 720 km
Po zemi bez Josého: 24 190 km
Letadly: 26 590 km
Lodí: 1 410 km

Náklady na jednotlivce
Benzín: 73 491 Kč
Jídlo: 106 087 Kč
Ubytování: 103 226 Kč
Byrokracie: 23 075 Kč
Auto: 94 241 Kč
Osobní přeprava: 79 260 Kč
Přeprava auta: 110 365 Kč
Ostatní: 29 618 Kč

Celkem: 595 903 Kč

Vyhledávání

Sledujte nás