Perný den

 
 
7:30 – Vladivostok

  • zvoní budík. V 7 večer máme být na stadionu v jihokorejském Daegu
  • balíme bágly a vyrážíme do kanceláře DAMCA dořešit administrativu

8:30 – DAMCO

  • kancelář zatím téměř prázdná
  • za čtvrt hodiny přichází Maxim, který má na starosti náš kontrakt
  • pán na celní správě, který má vystavit poslední potřebný dokument k exportu auta, zatím vyspává
  • čekání si krátíme nákupem v supermarketu a snídaní

10:30 – stále DAMCO

  • potřebný dokument není hotov, je nám tedy vytisknut napůl falešný (Maximova rada zní, neukazovat, pokud to nebude nezbytně nutné)
  • předáváme úplatek 200$ pro celníky, aby potvrdili, že je auto prázdné a bez benzínu (ve skutečnosti je plné krámů a s půl nádrží k tomu)
  • loučíme se („Goodbye. Never go to Russia with car again“) a skáčeme do připraveného taxíku
  • krátce po startu bouráme v kopci do luxusního BMW (ne naší chybou)
  • krátká hádka taxikáře s majitelem auta a pokračujeme v cestě

12:00 – letiště Vladivostok

  • motáme se zmateně po letišti (počet navigačních cedulí: nula) a vbíháme do letadla

13:00 – opouštíme definitivně ruskou půdu

  • hned po startu začne v prostoru pro cestující pršet voda ze stropu
  • vypuká mírná panika, letuška nevzrušeně upozorňuje, že se nejspíš bude to samé opakovat při přistání
  • lidé si odsedají z postižených míst, suší věci, let nerušeně pokračuje

13:20 – přistáváme na letišti Incheon (dvouhodinový časový posun mezi Vladivostokem a Koreou nám hraje do karet)

  • Alin půl hodiny diskutuje s celníky, snažící se zabavit jeho poněkud větší nůž (resp. menší mačetu)
  • jedeme metrem z letiště na hlavní vlakové nádraží do Soulu (70 km za 50 minut – na Koreu nic moc)
  • metro má 3 minuty zpoždění, jsme mírně znechuceni *

15:40 – Soul, hlavní nádraží

  • rychlovlak KTX na druhou stranu země do Busanu jezdí každých 10 minut (eh?!)
  • kupujeme lístky a vyrážíme směr Daejeon, kde máme zarezervovaný hotel
  • 170 km jedeme 50 minut
  • zpoždění dvě minuty, jsme maximálně znechuceni *

16:30 – vysedáme v Daejeonu

  • čekáme 10 minut na metro (kdybychom jen věděli, že je hotel 10 minut chůze od nádraží…)
  • přicházíme na recepci. Celý check-in trvá asi 5 sekund (cca 8000% zrychleni oproti Rusku)
  • házíme bágly na pokoj, oblékáme reprezentační trička, běžíme zpět na nádraží

17:30 – zpátky na nádraží

  • nejbližší volny spoj do 140 km vzdáleného Daegu jede AŽ za 40 minut (zlaté české dráhy!)*
  • v 18:20 konečně nasedáme do vlaku a vyrážíme na 40 minut dlouhou cestu

19:11 – vysedáme v Daegu

  • běžíme podle navigačních cedulí na bezplatný autobus na stadion, který okamžitě odjíždí

19:40 – se čtyřicetiminutovým zpožděním sedáme na svá místa a sledujeme Báru Špotákovou při jejím druhém pokusu v soutěži oštěpařek

* POZOR, na označených místech byla použita ironie. Korejská veřejná doprava je tak neskutečně přesná a funkční, že občanu ČR zbývají pouze oči pro pláč (zvlášť při vzpomínce na plazící se Pendolina)

Příspěvek byl publikován v rubrice Jižní Korea, Rusko. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.
   
 

2 komentáře u Perný den

  1.  
    Jana F. napsal:
     
     

    skvělé!

  2.  
    Weir napsal:
     
     

    S Alinem a jeho macetou soucitim, taky se mi to obcas* stava ;o).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *